Přehled duševních nemocí
Definice, příčiny vzniku, kdo může onemocnět, příznaky a projevy, možnosti léčby

Zdroj: destigmatizační projekt NÚDZ www.narovinu.net

Schizofrenie

Schizofrenie je závažné duševní onemocnění patřící do skupiny psychotických onemocnění, což znamená, že jedinec může ztrácet kontakt s realitou, má problém rozeznat, co je skutečné, jasně myslet a také komunikovat. Toto duševní onemocnění se může projevovat poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinace) a v různé míře změnami chování.

Příčiny vzniku

Schizofrenie souvisí se strukturálními a funkčními abnormalitami v mozku, což vede k tomu, že oblasti, které zodpovídají za myšlení, vnímání a chování, nepracují správně. Na vzniku nemoci se podílí několik neurochemických drah s nervovými přenašeči (dopamin, serotonin), které mají na starost přenos nervového signálu, přičemž v nemoci jsou jejich hladiny zásadně narušeny. Zasaženy jsou zejména mozkové struktury jako limbický systém (řídí emoce), thalamus (koordinující odchozí zprávy) a mozková kůra (zodpovědná za řešení problémů a komplexní myšlení). Na rozvoji schizofrenie může mít určitý podíl rovněž genetika, ale i nepříznivé životní okolnosti. Riziko vzniku onemocnění se také zvyšuje v souvislosti s různými komplikacemi a nemocemi během těhotenství, poškozením mozku plodu v děloze či porodním traumatem.

Kdo může schizofrenií onemocnět?

Nemoc může postihnout jakéhokoliv člověka. Objevuje se nejčastěji mezi 18. a 30. rokem života, může se však rozvinout i u dospívajících už kolem 15. roku věku. Postihuje jednoho člověka ze sta.

Příznaky a projevy

Diagnostika schizofrenie je poměrně obtížná, jelikož vývoj onemocnění může být velmi pozvolný a s mnoha nejednoznačnými příznaky. Mezi ty, které mohou projevům nemoci předcházet, lze zařadit např.: tendence uzavírat se před okolím, obtíže v osobní hygieně, výraznou vztahovačnost, oploštělost emocí, nesoustředěnost, pocity pronásledování, bizarní nápady, ale také zvýšené užívání návykových látek.

Pokud se již nemoc plně rozvine, může člověk začít trpět bludy, což jsou mylná přesvědčení, která nelze danému jedinci vyvrátit (např. osoba je přesvědčena, že ji v dopravním prostředku všichni sledují nebo že patří mezi vyvolené, kteří mají na světě zvláštní poslání). Stejně tak se mohou vyskytnout i halucinace, při kterých člověk vnímá určité podněty zkresleně. Časté bývají halucinace sluchové - jde o hlasy, které mohou komentovat chování člověka nebo mu něco nařizovat. Vyskytnout se ovšem mohou i halucinace zrakové, dotykové a další. Rovněž může mít jedinec pocit, že mu někdo krade myšlenky či mu je naopak do mozku vkládá. Objevují se poruchy motoriky, neklid, ale i výrazná pasivita. Dále citová oploštělost, nezájem o sociální kontakty, úzkosti a poruchy spánku a v některých případech celková dezorganizace.

Možnosti léčby

Jde o onemocnění, které je léčitelné. Výsledky ukazují, že přibližně 1/3 nemocných se uzdraví zcela, u 1/3 nemocných dochází ke střídání období uzdravování a navrácení příznaků a 1/3 nemocných má obtíže přítomné trvale. Léčba probíhá pomocí specializovaných léků - antipsychotik. Zároveň je potřeba, aby člověk porozuměl své nemoci a přijal ji, dále aby pochopil, proč musí léky užívat, a také se naučil rozeznat příznaky onemocnění tak, aby mohl případně předejít jeho návratu či zhoršení. Doplňkovou léčbu může zajistit psychoterapie a také porozumění a podpora příbuzných a okolí.

Přečtěte si příběh naší klientky o životě s paranoidní schizofreníí.


Bipolárně afektivní porucha

Bipolárně afektivní poruchu, která byla dříve označována jako maniodepresivní psychóza, charakterizují patologické výkyvy nálad. U člověka s tímto onemocněním se střídají stavy mánie (pocity výjimečnosti, nadměrné množství energie, dobrá nálada) se stavy deprese (skleslost, ztráta energie, pocity méněcennosti). Tyto proměny mohou probíhat v rámci několika dnů, ale i hodin.

Příčiny vzniku

Bipolárně afektivní porucha nemá jednoznačně známou příčinu. Na vzniku se z velké části podílí genetika, ale také biochemické a hormonální změny a kombinace vlivů zevního prostředí. Určitý podíl na rozvoji onemocnění mohou mít také závažné životní události nebo užívání drog, včetně alkoholu.

Kdo může bipolárně afektivní poruchou onemocnět?

Také toto onemocnění může postihnout jakéhokoliv jedince. Zpravidla se začíná rozvíjet během dospívání a v časné dospělosti, ale k rozpoznání může dojít až o několik let později. Postihuje jednoho až dva lidi ze sta.

Příznaky a projevy

Vlivem bipolárně afektivní poruchy dochází k periodickým změnám nálad. Objevit se mohou následující epizody, které se projevují níže zmíněnými příznaky:

  • deprese - skleslá nálada, pokles energie a aktivity, pesimistické vidění světa, nízké sebehodnocení a sebevědomí, pocity viny, nesoustředěnost, poruchy spánku, snížená chuť k jídlu, myšlenky na smrt
  • mánie - nepřiměřeně veselá nálada, neúčelně zvýšená energie a aktivita, vysoké sebevědomí a sebehodnocení, sklony k velikášství, mnohomluvnost, přeceňování vlastních schopností, ztráta sociálních zábran, nadměrná sexuální aktivita, neúměrné riskování a utrácení peněz
  • hypománie - mírnější projev mánie, při kterém příznaky nejsou tak výrazné, nebo se projevují pouze některé z nich - jde o stav, který nemusí tolik zasáhnout život člověka, ale v budoucnu se může do mánie lehce přesmyknout
  • smíšená epizoda - velmi komplikovaný a rizikový stav zejména kvůli tomu, že se mánie a deprese objevují najednou nebo se během dne střídají - riziko sebevraždy je v tomto případě značně vysoké, v průběhu nemoci ji spáchá jeden člověk z pěti nemocných

Možnosti léčby

V léčbě bipolárně afektivní poruchy mají nezastupitelné místo léky, které lze rozdělit do celkem tří skupin:

  • stabilizátory, které zabraňují patologickým výkyvům nálad
  • antidepresiva, která léčí příznaky depresivních epizod - neměly by však být nasazovány samostatně, ale vždy v kombinaci se stabilizátory nálady, jinak by po zaléčení deprese hrozil přesmyk do nezvladatelné mánie
  • antipsychotika, která v některých případech mají rovněž stabilizační vliv na náladu a také dokáží pacienty se zhoršeným kontaktem s realitou lépe ukotvit

Po zaléčení akutního stavu bipolárně afektivní poruchy pomocí léků, je možné podpůrně využít také psychoterapii. Ta je vhodná zejména proto, aby se člověk dokázal se svým onemocněním vyrovnat a pochopit jej a také, aby dokázal do budoucna rozeznat příznaky signalizující návrat onemocnění.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika - bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa - 0,9 % (rok 2011)
  • svět - 1,5 % (rozmezí let 2002-2007)

Deprese

Deprese je nemoc, při které je narušena funkce mozku odpovědná za kontrolu nálady. Jedná se o patologický smutek, který již není pouze běžnou reakcí na nepříjemné události, ale zcela člověka pohltí. Ten vidí svět a dění kolem sebe negativněji, než tomu ve skutečnosti je, a není schopen svůj stav ovlivnit či změnit. Dopad to má samozřejmě nejen na člověka samotného, ale také na jeho okolí, blízké osoby, studium či zaměstnání.

Příčiny vzniku

Deprese vzniká vlivem několika faktorů, přičemž zásadní je narušení oblastí mozku, které kontrolují emoce. V těchto oblastech působí tzv. nervové přenašeče (serotonin, noradrenalin, dopamin), látky odpovědné za přenos signálu v mozku, jejichž hladiny jsou při depresi narušeny. Dále dochází ke změně vylučování hormonu melatoninu, který řídí rytmus spánek-bdění. Na vzniku deprese se také podílí genetická vloha, tedy pokud se deprese vyskytla u příbuzných, může být daný člověk náchylnější ke vzniku této nemoci. Zpravidla však ke spuštění přispěje určitý silný faktor z vnějšího prostředí, jako například stres (ztráta milované osoby, ztráta zaměstnání, atd.).

Kdo může depresí onemocnět?

S depresí se může během svého života setkat kdokoliv. Často se projeví již v dospívání nebo rané dospělosti. Alespoň jednou za život se vyskytne u každého pátého člověka.

Příznaky a projevy

Deprese se může podle závažnosti projevit jako mírná, středně těžká a těžká. Klíčové je rozpoznat nejčastější příznaky nemoci, které většinou trvají alespoň 14 dní. Může jít o stále smutnou náladu, pokles sebevědomí, nepřiměřené výčitky, neschopnost prožívat radost, nesoustředěnost, nerozhodnost, celkové zpomalení či naopak napětí a neklid, extrémní únavu, potíže se spánkem (nedostatek či přemíra), sníženou nebo zvýšenou chuť k jídlu a objevit se mohou i sebevražedné myšlenky.

Možnosti léčby

Deprese je léčitelná a při včasném záchytu může být léčba skutečně život zachraňující. Ve většině případů se neobejde bez specializovaných léků - antidepresiv - která ovlivňují hladiny již zmiňovaných nervových přenašečů. Nástup účinku léků trvá zpravidla 14 dní. Ze zkušeností je známo, že po zaléčení deprese je vhodné je užívat minimálně dalších šest měsíců, než bude tělo znovu schopné samo ovlivňovat hladiny jednotlivých přenašečů.

Po zaléčení akutního stavu je možné také podpůrně využít psychoterapii. Ta je vhodná zejména z dlouhodobého pohledu na onemocnění a jejím cílem je především naučit člověka žít tak, aby se mu deprese nevracely.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika - bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa - 6,9 % (rok 2011)
  • svět - 5,6 % (rozmezí let 2002-2007)

Neurotické poruchy ("úzkosti")

Skupina duševních onemocnění, u kterých převažuje nadměrný a opakující se pocit úzkosti se silným tělesným doprovodem. Tato úzkost je často vyvolána určitými dobře definovanými situacemi nebo objekty vně člověka, které běžně nejsou nebezpečné. Zasáhnout může v náhlých záchvatech nebo může na člověka působit trvale. Tyto poruchy mohou zásadně ovlivnit kvalitu života nemocného, omezují jej v zaměstnání a mají dopad na jeho vztahy i prožití volného času.

Příčiny vzniku

Příčiny vzniku jsou různé. Někteří lidé mají k rozvoji úzkosti vrozené vlohy. Pokud se přidá dlouhodobý stres, zátěžové životní situace, konflikty v rodině či nejrůznější traumatické vlivy (šikana, zneužívání apod.), může k rozvoji úzkostné poruchy s velkou pravděpodobností dojít.

U koho se může neurotická porucha rozvinout?

Porucha může postihnout jakéhokoliv člověka. Počátky se zpravidla zakládají v dětství, nejčastěji se však plně projeví mezi 25.-40. rokem života. Soubor neurotických poruch se považuje za neinfekční epidemii 21. století. Dle statistik jimi trpí čtvrtina celé populace.

Příznaky a projevy

Základním projevem je úzkost, což je nepříjemně vnímaný subjektivní pocit spojený s pocity strachu a ohrožení. Mírné obavy a úzkosti prožívá každý z nás, ovšem problém nastává tehdy, pokud se úzkost objevuje často, trvá nepřiměřeně dlouho a omezuje člověka v běžné aktivitě. Úzkost je často doprovázena tělesnými příznaky jako bušení srdce, bolest na hrudi, dušnost, pocit na zvracení, průjem, závratě, pocit "knedlíku v krku", návaly horka, pocení, atd.

Úzkostné poruchy lze rozdělit do několika skupin:

  • fobie - patří sem úzkost a strach z určitých objektů a situací (např. arachnofobie), strach z mezilidského kontaktu a veřejného zesměšnění (sociální fobie), atd.
  • panická porucha - náhlý, prudký nástup úzkosti, doprovázený tělesnými projevy (bušení srdce, třes, dušnost), po odeznění člověk často žije ve strachu, kdy se panika opět dostaví
  • generalizovaná úzkostná porucha - úzkost není tak úporná jako u panické poruchy, ale je patrná stále
  • smíšená úzkostně-depresivní porucha - úzkost není tak hluboká jako u panické poruchy a deprese také nedosahuje hloubky depresivního onemocnění

Obsedantně-kompulzivní porucha - u člověka se objevují nutkavé myšlenky (obsese), nutkavé jednání (kompulze) či obě varianty - myšlenky jsou zpravidla protikladné vůči těm, které si jedinec přeje, přičemž nutkavé jednání obvykle slouží jako ochrana před úzkosti při těchto myšlenkách

Reakce na stres a poruchy přizpůsobení - velmi běžné stavy, vznikají následkem akutního stresu nebo pokračujícího traumatu (např. ztráta blízké osoby, rozchod, konflikty v rodině, narození dítěte)

Disociativní poruchy - vyskytují se ve vypjatých stresových situacích a u lidí, kteří mají velmi křehkou osobnostní strukturu - patří sem např. ztráta paměti na události, stupor (člověk je nehybný, ale není v bezvědomí) či ochrnutí končetin bez neurologického či jiného nálezu

Somatoformní poruchy - projevem jsou hlavně tělesné příznaky, ale žádné klinické vyšetření neprokáže organický podklad (například člověk má bolesti v určitých částech těla, žádné medicínské vyšetření pro to však nemá vysvětlení)

Jiné neurotické poruchy - příkladem je neurastenie, člověk je při ní zvýšeně unavený, oslabený, není schopen se uvolnit, je podrážděný, má narušený spánek, bolesti na hrudi, atd.

Možnosti léčby

V této skupině onemocnění se nejvíce využije psychoterapie (individuální, skupinová, rodinná, kognitivně-behaviorální). Ta pomáhá člověku porozumět, co se s ním děje a snaží se identifikovat faktory, které se na vzniku úzkosti podílejí. Dále jedince učí, jakým způsobem má zacházet s příznaky a problémy v životě, a posléze trénuje dovednosti, které mu umožní, aby byl odolnější. Léky jsou v tomto případě až druhotným prostředkem. Mohou pomoci překonat akutní potíže a být jakousi berličkou k tomu, aby byla zahájena psychoterapie. Nejčastěji se využívají antidepresiva, právě pro svůj protiúzkostný efekt.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika - bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa - panická porucha: 1,8 % (rok 2011) - generalizovaná úzkostná porucha: 1,7-3,4 % (rok 2011)
  • svět - panická porucha: 1 % (rozmezí let 2001-2011) - generalizovaná úzkostná porucha: 1,8 % (rozmezí let 2001-2012)

Přečtěte si příběh Marka o životě s generalizovanou úzkostnou poruchou.


Duální diagnóza

Souběh dvou duševních onemocnění u jednoho člověka. Tento pojem definuje lidi, kteří za přítomnosti své psychiatrické poruchy ještě nadužívají nebo jsou přímo závislí na návykových látkách. V poslední době se lékaři čím dál častěji setkávají zejména s pacienty s diagnózou schizofrenie užívajícími pervitin nebo marihuanu. Proč tomu tak je, pacienti vysvětlují tím, že jim jsou psychotické prožitky (například, že slyší hlasy, které jim něco přikazují) velmi nepříjemné a že je pomocí drog nebo alkoholu dokážou utlumit. Snaha unikat k návykovým látkám však z dlouhodobého hlediska značně komplikuje jejich stav a prognózu onemocnění. Častým jevem je také nadužívání alkoholu k uvolnění při úzkostných poruchách nebo depresi. Z dlouhodobého hlediska je zde vysoké riziko vybudování si závislosti. Navíc, alkohol sám, úzkost a depresi prohlubuje.

Možnosti léčby

Primárně je nutné vydržet abstinovat od návykových látek, včetně alkoholu. Je vhodné vyhledat odbornou pomoc, která se na tuto problematiku specializuje, a to právě zejména proto, že kromě samotné abstinence je potřeba adekvátně zaléčit právě duševní onemocnění. Vzhledem k tomu, že se často jedná o již vybudovanou závislost na návykové látce, je léčba během na dlouhou trať.