S pandemií v patách...

Úzkosti a různé psychické stavy dopadají nyní na všechny z nás a o to víc potřebují Spirálu lidé s dlouhodobými psychickými potížemi. Naše sociální pracovnice Sociálně terapeutických dílen Kafárna v době pandemie koronaviru nadále pracují s klienty v rámci možností - volají si, mailují a hledají společně způsoby jak vyplnit čas, kdy nemohou uživatelé docházet do zavřené sociální služby. Velmi nás potěšil a dojal spontánní dopis našeho milého klienta Marka Petrušky, který s jeho svolením zveřejňujeme.

Milí přátelé,

dovolím si napsat pár slov k tomu, jak na mě osobně doléhá pandemie koronaviru. Z mého pohledu, jakožto člověka trpícího úzkostně depresivní poruchou, jsou tyto následky stejně fatální jako pro celou českou, potažmo celosvětovou populaci.

Byl jsem zvyklý na sobě tvrdě pracovat na cestě zotavením, jak už na skupinových terapiích konaných dvakrát týdně v Domu duševního zdraví (Domeček) tak třikrát týdně ve své oblíbené Kafárně, kam docházím rád a cítím tam velkou podporu.

Díky opatřením vlády a špatným zprávám z médií a internetu, které se na nás ustavičně valí ze všech stran, se mi zhoršila má úzkost - mám strach vycházet z domu a různá opatření na zastavení šíření nemoci (nestýkejte se s lidmi, nechoďte ven, netvořte skupiny) mi opět zhoršila mou sociální fobii a kontakt s lidmi - cítím se velice osamělý a už to trvá skoro měsíc, kdy jsem zavřený doma a už se nemůžu dočkat nácviku v Kafárně. Alespoň paní Radka z Kafárny si na mě vzpomene a zavolá, jak se mám, jak snáším celou tu situaci, snaží se mě povzbudit a otupit hrany mé osamělosti a zkrátit chvíli, než se opět v kavárně otevřeme světu. Jelikož se nesmírně těším a už se opravdu nemůžu dočkat až otevřeme a jsou ve mně nahromaděné emoce a slova, co chci všechno říct, sdělit apod., tak jsem si vymyslel Vítací nácvik. 

Při prvním kontaktu s paní Radkou a příjemným prostředí v kavárně chci dát průchod nahromaděným emocím - chci pohladit květiny, které jsem úspěšně přesadil a chci se podívat, jak se jim daří. Další věc, kterou mám v plánu udělat, je obejmout svůj smeták, se kterým uklízím - bože, jak mi chybí, i když u uklízení často prskám a lamentuju - smeták nedám z ruky. Stýská se mi po krájení cibule na jemno a vaření krémových polévek v kuchyni - nakrájet cibuli na jemno mi nikdy nešlo, ale tolik mi chybí být v naší kuchyni a připravovat krémové polévky podle našich kulinářských knížek, které, troufám si tvrdit, chutnají. Mám v plánu sednout si v každé místnosti kavárny alespoň na pár minut a nasát příjemnou atmosféru - posedět v tichu a jenom rozjímat. A v neposlední řadě mám obrovskou chuť na šálek naší lahodné kávy - která chutná, pro mě osobně, jako naprostého kávové laika, velice exoticky - má takovou zemitou chuť a postaví vás na nohy.

Takže na závěr, přátelé, vám chci jenom sdělit - pokud máte nějakou sociální službu, kterou máte v srdci a kvůli pandemii koronaviru je bohužel zavřená - zkuste se domluvit se svým klíčovým pracovníkem na Vítacím nácviku, zkuste si udělat první setkání příjemné a dejte průchod svým emocím a radosti.

Děkuji.

Marek Petruška