Rozhovor s peerem

Lenka Košáková

Je naší Spiráláckou kolegyní. Kvůli své zkušenosti s duševním onemocněním ztratila některé ze svých přátel. Občas mívá problém s motivací. Největší radost jí dělá rodina a to, když jim může něco dobrého uvařit. Po boku má svého přítele, který jí je velkou oporou. Lenka je příkladem, že i přes tyto zdravotní problémy se může člověk postavit na své vlastní nohy a mít radost ze života.

1. Pracujete ve Spirále Ostrava jako peer asistent. Můžete přiblížit, co to znamená? Co je vlastně vaší pracovní náplní?

Peer asistent je člověk se zkušeností s duševním onemocněním, který si prošel zotavením. Ale neznamená to, že člověk je úplně zdravý a neléčí se. Určitě dál dochází ke svému doktorovi, bere prášky. Léčba pokračuje, vždy může dojít k nějakým atakám. Peer asistent je s nemocí srovnaný a dokáže mít plnohodnotný život i s nemocí. A tento postoj s snaží předávat klientům sociální služby. Pomáháme jim najít svou vlastní cestu, aby měli svůj život smysluplný.

1. Jak jste se dozvěděla o práci peer asistenta?

O práci peer asistenta jsem se dozvěděla z literatury a internetu. Pracovala jsem v minulosti v sociální oblasti, ještě dříve než jsem onemocněla. A když jsem onemocněla, začala jsem se zajímat o služby, které nabízí například Spirála. Pomohla mi v tom, jak ke své nemoci přistupovat, jak s ní pracovat a jaké jsou možnosti.

1. Práce peer asistenta a práce sociálního pracovníka je v ní nějaký rozdíl?

Důležité je respektovat našeho klienta. Má svoji cestu a svůj čas. Musí si přijít na věci sám. Jeho zotavení je o tom, aby se v tom svém životě cítil dobře a sžil se s nemocí. Nedávám mu žádné rady, co by měl udělat. Zotavení někdy u klientů může trvat dva roky nebo až deset let. Pro mě je to cesta. Cesta k plnohodnotnému životu. Člověk se natolik smíří se svou nemocí, že se dokáže postarat sám o sebe. Když jsem dělala sociální práci, snažila jsem se těm lidem co nejvíce pomáhat. Teď přistupuji ke každému klientovi jinak. Klientům pomáhám zvýšit jejich sebevědomí a sebehodnotu. Hodně sdílím své zkušenosti a bavíme se o obavách nebo o tom, co člověk prožívá. Jak to má. Může být i nějaká aktivita nebo sedíme jen v tichu. Je to o jeho stavu a o respektování klienta, co potřebuje.

4 . Pomáhá vám nějaký režim, když máte špatnou náladu?

Snažím se dodržovat denní režim hlavně spánek, i nastavení dne. Mám své rituály, a když něco neudělám, jsem z toho celkem rozhozená a cítím se špatně. Režim je pro mě dost důležitý a snažím se mít i pohybové aktivity, které jsou důležité pro dobrý spánek.

5. Jak to zvládáte i se svou nemocí podporovat klienty?

Tím, že se léčím už nějakou dobu. Myslím si, že se svou nemocí dokážu už pracovat. Při práci s klientem přináší každý svůj příběh a člověk má pocit, že na to není sám, na svůj problém. I když jsou to někdy těžká témata. Sdílená zkušenost může být pro obě strany konstruktivní a přínosná.

6. Co byste chtěla vzkázat lidem, kteří uvažují nad možností také pracovat jako peer asistent?

Je to určitě zajímavá práce pro obě strany. Ale člověk si musí dávat pozor na svoje hranice. Jsou témata, které mohou být složitější. Na to musí myslet. Peer asistent není samostatná jednotka, ale je součástí většího týmu, díky kterému se cítí v bezpečí a má z něho dobrý pocit. Moc se mi to tady líbí. Každý se tady potýká s nějakými problémy, ale nikdo se k nám nechová jako k nemocným lidem a i díky tomu se dokážeme se vším poprat.

"Práce peer asistenta je postavena na osobním příběhu klienta. Jakou měl práci, co prožil a jaké měl své záliby. Není to o jeho dokonalosti, ale spíše o komunikaci a o osobní zkušenosti."

Lenku Košákovou zpovídala Hedvika Nádraská